Mých osmdesát (procent)

Před pár lety jsem nejedla maso, nechci říci, že jsem byla vegetarián, prostě jsem určité potraviny vynechávala. Nebylo to z nějakého humanitního důvodu, prostě jsem maso nepotřebovala, neměla jsem na něj chuť a nelákalo mě. Toto období trvalo relativně dlouho. A byla jsem na to hrdá. Byla jsem jiná a měla jsem neustále důvod na tuto odlišnost upozorňovat. A užívala jsem si pozornost ostatních, diskutovala jsem s nimi, hádala se o důvodech, o následcích, o tom, jak jsme obecně nepochopení (protože tehdejší restaurace na nás nebyly připravené). Po pár letech jsem začala pochybovat - v těhotenství - příliš informací někdy škodí a nátlak okolí s tradičním myšlením o stravě (maso, knedlík, omáčka) byl příliš velký, abych mu dál vzdorovala.

Po tomto období jsem se až donedávna stravovala všestranně. Ano, všestranně je správné slovo. Představa zdravého jídla se v okolí změnila. Používalo se hodně zeleniny, maso se upravovalo šetrněji ... období léta jsem měla spojené s téměř každodenním grilováním. Do jídelníčku přibyly ryby a mořské potvory. Hodně se ochutnávalo z kuchyní různých zemí. Z mého předchozího "vegetariánského" období ve mě zůstalo zakořeněno, že to není úplně přirozené, ale zvědavost vítězila. Nebo také pohodlnost. Připravovala jsem jídlo rodině a zásobovala je z mého pohledu lahůdkami - ne vždy jsem u nich našla pochopení a když ano a něco jim zachutnalo, vařilo se ve velkém. Navíc to krásně vonělo. A nebo také šetrnost - to, co jim nechutnalo, jsem dojídala já. Někdy s údivem, že jim to nechutná. Někdy jen proto, abych jim ukázala, že je to dobré. Někdy jen proto, aby se to nevyhodilo.

Nedávno jsem si o mém novém způsobu stravování vyprávěla s mou učitelkou angličtiny (pro mě je nepochopitelné, že anglicky je jakýkoliv způsob stravování "dieta" - marně se tomu označení bráním) a ona si jako maminka dvojčat uvědomila, že také vlastně jen čeká, co na ni v jídle zbyde. A když nezbyde nic, jen se odbude. Takhle to asi mají všechny maminky :)

Jak má dcera rostla, čím dál víc jsem začínala opět vynechávat maso. Poslední dva roky i pečivo (no jo, držela jsem diety, abych se zbavila otépéček ... OTéPé jsou podle mého kamaráda roztomile pojmenovány pneumatiky kolem pasu, je to zkratka z "okrasné tukové polštářky" ...).

Ať se té dietě říkalo jakkoliv, postupem času jsem dospěla k raw ... čím víc jsem do tohoto způsobu pronikala, tím se mi líbila víc. Letos na jaře jsem se do toho vrhla po hlavě. Podotýkám, že díky mé kamarádce, která o této stravě ráda a zajímavě mluvila.

Jako všichni jsem napřed hledala informace, recepty, připojovala se k různým skupinám a sledovala. A zkoušela. Nyní mám zhruba půl roku až na droboučné výjimky ustálený jídelníček - jím raw zhruba na 80 % ... chtěla bych říct více, ale nechci sama sobě lhát ... převážně se snažím jíst jen syrovou stravu. Ale jsou věci, kterých se vzdát nechci - to jsou sýry (téměř výhradně kozí a sem tam ovčí), občas zakysaná smetana, občas mléko (když jsem líná nebo nestihnu oříškové), nakládané olivy (ty sušené mi nejedou) a sem tam kukuřice (nakládaná nebo pufrovaná). Za vrchol oslavy považuju smažené chipsy z petržele a červené řepy (ne sušené, opravdu smažené), pečené jablko ... občas si koupím nanuka, občas si dám čokoládu (klasickou) a v restauraci latté. Ráda si zajdu do sklípku na dobré víno nebo pálenku. A pravidelně piju čaj. Ty mé prohřešky v poměru možná nepřesáhnou 10 % (občas značí jednou dvakrát měsíčně), ale přesně to spočítané nemám. Tak pro mé svědomí píšu 80 %.

Z mých osmdesáti procent je osmdesát procent ovoce a zelenina. Zbytek pochutiny (ocet, olej, sojovka, tamari, tahiny, koření, med a sirupy), klíčky, semínka a ořechy. 

Nevím, jestli se to změní. Ale zatím jsem takto spokojená. Mám pocit, že se to ustálilo a jediné, co se mi mění, je poměr ovoce a zeleniny.

Oproti svému dřívějšímu já jsem se změnila. Snažím se na mou stravu neupozorňovat. Prostě teď mám chuť na tuto a tuto.